Tomuto filmu se nejčastěji vyčítá to, že je vytržený z kontextu. Pojednává o občanské válce v USA, ale vůbec neřeší otázku „proč”. Jedná se o téměř povídkový roadtrip čtyř reportérů, kteří jedou z místa A do místa B přes Spojené státy americké, zmítané velmi podivným konfliktem. Cílem má být rozhovor s prezidentem, který už dlouho s médii nekomunikuje, a vzhledem k vývoji situace je možné, že už dlouho prezidentem nebude. Házím za záda tu základní premisu, která úplně nedává smysl a svědčí buďto o tom, že hlavní postavy jsou extrémně naivní a hloupé, že se o něco takového pokouší, nebo že mi ve filmu něco zásadního uniklo. Nicméně. Pojďme se soustředit na to, o čem tento snímek je, než na to, o čem není, ale hodně lidí by si přálo, aby o tom byl.
Film má v mnoha ohledech blízko k nějakému postapokalyptickému sci-fi a je zapotřebí na tuto lehce utopistickou vizi přistoupit. Ostatně připomeňme si to, že režisér a scénárista v jedné osobě, Alex Garland, se podílel například na velmi povedeném 28 dní poté.
Hlavní čtveřici postav tvoří dvě fotoreportérky, které jsou od sebe vzdálené téměř jednu generaci, reportér ve středních letech a opět o generaci starší veterán novinařiny, kterého hraje Stephen McKinley Henderson. Garland se přitom snaží na spoustu situací nahlížet právě očima mladé nezkušené fotografky, se kterou prožíváme první focení lynčování lidí nebo umírání postřeleného vojáka.
Téměř vůbec se zde neřeší, kdo si začal, jak to vzniklo nebo jak to má vlastně skončit. A já jsem toho názoru, že právě díky tomu je to zajímavě provokující. Jednotlivé strany konfliktu jsou jen lehce naznačeny. Mnoho věcí se tu nevysvětluje. Je to politický film, který se ale zuby nehty vyhýbá jakémukoliv statemenetu. Zajímavá originální šablona, jež je uvnitř prázdná. Díky tomu se může zdát, že jedeme stále jen po povrchu, ačkoliv se Občanská válka tváří tak, že má velkorysou hloubku.
V čem film exceluje, je vyobrazení násilných scén. Ty rámuje situacemi, které jsou pravým opakem. Například když zdánlivě bezstarostná jízda autem plná zábavy a mladické nerozvážnosti končí u čerstvého masového hrobu. Film dokázal zprostředkovat pocit, že válka neznamená rozbombardované domy někde na arabském poloostrově, ale může probíhat i na anglickém trávníčku u souseda a farmě s vánoční výzdobou. Právě ty chvíle, kdy si jedete pro benzín a nevíte, jestli vás personál benzínky obslouží nebo zabije a je to zhruba pade na pade, mi tu přijdou nejzajímavější. Naopak nejslabší jsou okamžiky, kdy používá téměř až laciné scénáristické fígle pro ždímání emocí. Ty tu bohužel také jsou.
Střídání naprosto běžných výjevů s těmi téměř postapokalyptickými tu funguje velmi dobře. Vidíme, jak rychle se může lidská společnost rozpadnout a stát se surovou bestií. A funguje to pro mě třeba i pro to, že vám kontext nedává, což vám dráždí mozek k tomu, abyste si ho doplňovali sami. Funguje i to, že naše hlavní figury jsou povětšinou pasivními pozorovateli dění, stejně jako vy. I v akčních scénách jsou hlavní hrdinové vlastně jen pozorovateli zaznamenávajícími dění okolo sebe. A mimochodem, některé akční scény jsou velmi syrové a působí realisticky. Garland na ně najal dokonce i armádní veterány, aby v nich hráli.
Občanská válka vám toho moc neřekne o současné rozdělené společnosti v Americe, ačkoliv by si mnoho lidí přálo, aby to tak bylo. Je však rozhodně zajímavým filmem, který mi ani po několik dnech nevyšuměl z hlavy tím, jak provazuje civilní všední prostor s terorem válečného šílenství. A díky tomu vám dokáže do mozku zasadit semínko nejistoty, které rychle klíčí.